Týden 8. 4. – 14. 4. 2019

Přítomní na lodi:
Ondřej Beňuš
Veronika Valentová

Minulý týden jsem napsal, že zábradlí levé přední paluby je už na svém místě. Nicméně jsem již neukázal, jak to vypadá. Teď to napravuje zde jsou fotky

Hned v pondělí při pravidelné kontrole čerpadel jsem zjistil, že jedno nečerpá vodu. Navíc přepálilo pojistku. Což je nepříjemné pomyšlení, že v případě poruchy by člověk ráno z postele seskočil do rybníčku. Tato událost pak nasměrovala celý týden, který se točil hlavně kolem elektřiny a automatizace systémů.

Začal jsem tedy budovat několikanásobně jištěný systém, který zajistí, že i v případě poruchy několika prvků zde bude vždy alespoň jedno čerpadlo schopné čerpat vodu. Prvním úkolem bylo opravit porouchané čerpadlo. Po pár hodinách laborování se mi ho zprovoznit podařilo a putovalo zpátky do podpalubí, kde jsem z něj udělal primární čerpadlo.

Dále jsem pak začal budovat oddělený systém baterií, který poslouží jako poslední záchrana. Tedy pokud se něco pokazí na každodenním okruhu, na němž je připojeno vše ostatní, tak tento by díky kompletnímu oddělení měl pořád fungovat být připraven napájet výkonné čerpadlo. Nicméně ho ještě musím připojit k solárnímu panelu, aby se časem baterie nevybily.

Záložní baterie a regulátor

Dvě čerpadla, která máme byly doteď zapojeny tak, že jedno se spouštělo automaticky ponorným spínačem a druhé bylo spouštěno pouze manuálně. Opravil a namontoval jsem druhý ponorný spínač (ještě je potřeba ho zapojit, ale to je díky panelu hračka). Natáhl jsem také oddělené napájení pro toto čerpadlo. Pokud se tedy pokazí primární čerpadlo, ponorný spínač primárního čerpadla či regulátor napájející primární čerpadlo, je zde ještě celá druhá, záložní větev.

Následující týden si ještě s elektřinou trochu pohraji, ale pak se pustíme do opravy čeleně, aby se následně mohla dokončit podlaha na přední palubě. Ale to bude trvat déle, než jen příští týden.

Budete-li mít bruslení a lyžování dost, napište mi a můžete se slunit v Karibiku.

Týden 1. 4. – 7. 4. 2019

Přítomní na lodi:
Ondřej Beňuš
Veronika Valentová

Za poslední týden jsem udělal několik time-lapse videí a všechny se točí ohledně přední levé paluby a jeho zábradlí. Ze začátku týdne jsem došrouboval podlahu a pak mi kamarádka Roni, která zde byla na víkend pomohla zbrousit zábradlí.

Šroubování
Broušení zábradlí
Dokončení příprav

Každé z videí představuje minimálně jeden den. Nakonec jsem zábradlí přidělal na své místo.

Celkově se na počet prací toho neudálo mnoho, nicméně každá z nich trvala dlouho a týden má bohužel jen sedm dní.

Také se v zákulisí začíná rozjíždět docela pěkný projekt, ale o tom až později, až bude co ukazovat. Nicméně konečně věci kolem VIktorky nabírají spád a začíná se dít něco zajímavého, co ji konečně posune o pár mílových kroků vpřed. Držte nám palce a pokud nemáte co jiného na práci, klidně dojeďte ušpinit si ruce.

Týden 25. 3. – 31. 3. 2019

Přítomní na lodi:
Ondřej Beňuš

Další týden je za námi. Už je to více než měsíc, co jsem začal psát tyto týdenní reporty.

Je to první týden, který jsem tady sám, takže práce se nehýbe tak rychle, jako když jsme tady byli tři. I přesto se mi podařilo kus práce udělat. Zaměřil jsem se na druhou stranu přední paluby, tedy tu levou.

Jak jde z fotky vidět, zábradlí je částečně zbroušené, podlaha přišroubovaná. Nicméně kvůli různé tloušťce jednotlivých podlahových desek mě čeká mnoho broušení, které by mělo alespoň ty největší schody vyrovnat.

Přepojil jsem také čerpadlo na nový panel a prozatím funguje na jedničku. Jeden ze tří kanálů ještě trpí na nevodivost, kdy jeden z použitých kabelů nejspíše kvůli oxidaci ztratil schopnost vést proud, ale až jej vyměním a zapojím i ostatní čerpadla, určitě o tom napíši.

Týden 18. 3. – 24. 3. 2019

Posádka:
Ondřej Beňuš
Jaroslav Badinka
Jana Krnáčová
Karel Jelínek

Tak jsem tady zůstal sám. Charlie odjel už v průběhu týdne a dnes jsem byl odvézt Jara a Giovannu. Od této chvíle bude práce méně, protože sám toho tolik nestihnu.

Velká díra zalepena. Lepení děr v lodi zde normálně nerozepisuji, ale u této díry bylo potřeba vybrat jednu z nádrží na palivo. Což nám zabralo hodně práce, protože byla až příliš dobře vestavěná. Zpět jsme ji nedávali, protože je tam ještě jedna a v nejbližší době se stejně používat nebude a tak si odpočívá na servisce. Fotku nádrže před přesunutím bohužel nemám, ale alespoň „po“ přikládám. Je tam teď místa jako na bál.

Další věc je přidělané pravé zábradlí na přední palubě. Ještě se na části musím zbavit té škaredé barvy, ale po vyplnění mezer mezi týkovými podlahovými deskami bude konečně jedna strana vypadat tak, jak má.

Elektroinstalaci jsem tento týden nechal na pokoji, ale zapracoval jsem na ovládacím panelu čerpadel. Ještě není celé a funkční, ale den práce to spraví. Na fotkách lze pak vidět rozdíl před a (v brzké budoucnosti) po. Ještě dodělám popisky, aby nebylo potřeba inženýra k ovládání.

Snad se tady sám nezblázním, držte mi palce.

Týden 11. 3. – 17. 3. 2019

Posádka:
Ondřej Beňuš
Jaroslav Badinka
Jana Krnáčová
Karel Jelínek

Začali jsme sledovat, jak často čerpá čerpadlo a v pondělí se dostalo na 2h. Což je 12 krát za den. Ujali jsme se tedy řešit tuto situaci. Bohužel po odjezdu Jedličky a nedalekého odjezdu vousatého Pepy nám tady nezůstalo žádné potápěčské vybavení kromě třech žaketů od Myšáka. Sice jsme se moc snažili, ale kvůli jejich stavu nebylo možné složit ani jeden funkční.

Putovaly do kontejneru. A tak jsme začali vymýšlet, jak ty díry zalepit. Vousatého Pepy se nás zželelo a za kanystr oleje, který nám tady nechal Vojta, Jaro vyjednal žaket, láhev (bez revize) a zapůjčení automatiky na 14 dní (než se vousatý Pepa vrátí). I měli jsme vše potřebné. Absolvoval jsem tedy rychlokurz potápění (20min ve vodě po pás a 5 min u lodě) a hurá na díry. Čas mezi čerpáními se do té doby zase o trochu zkrátil, ale 3 díry jsme úspěšně utěsnili. Jedna velká díra je pak ještě na pravoboku v zádi, ale kvůli té se musí vytáhnout nádrže na palivo. Takže to bude práce na několik dní. A včera večer se objevila další. Co budu povídat, jestli to není Sisyfovská práce, tak je to alespoň Nekonečný příběh.

Celý týden se tedy točil kolem děr. A hned při lepení první díry Janka objevila v trupu mazlíčka. Je jím sášeň lodní.

Nicméně když se zrovna nemíchal Epicol, nedělaly klínky, či mě nehlídali, abych se neutopil, tak se stihla spousta maličkých věcí. Ať už to byly nové úvazy pro čluny, nebo například poslední kolečko na sporáku pro troubu. Taky jsme převázali pár lan, zjednodušili elektroinstalaci solárních panelů, opravili nějaké dráty a podobně.

Snad jsem na nic nezapomněl.

Týden 4. 3. – 10. 3. 2019

Posádka:
Ondřej Beňuš
Jaroslav Badinka
Jana Krnáčová
Karel Jelínek
Marcela Rešlová

Měli jsme zde příjemnou návštěvu Marcelku Rešlovou. Plaví se na lodi Chronos a u nás byla dvě noci. Kde se dalo, tam přiložila ruku k dílu.

S Jankou jsme zapracovali na přední palubě. Nicméně ne všechny silikony použité pro výplň dobře sedly (některé jsou tu už několik let) a tak protékaly. Skladovat se takový Sikaflex může max 8 – 12 měsíců, takže sice použít šly pěkně, ale vytáhnout z mezer ještě lépe. Takže si sypu popel na hlavu za to, že jsem je nevyhodil hned, když jsem viděl, ale zkusil jsem je použít. Jen nám to přidalo práci. Nové vyplnění je plánované na další týden. Pak se bude moct začít s druhou stranou. Tady bych rád jance moc poděkoval, protože se na podlaze moc nadřela a zbrousila ji celou tak, že je hladká jako dětská prdelka. A to i přes to, že různé desky byly různě tlusté a výškový rozdíl mezi sousedními deskami byl obrovský. Chvílemi jsem nestíhal nabíjet baterky, jak byla pracovitá.

Pravá přední paluba po opravě

Také jsme pokračovali v opravě upevnění lodě lany a řetězy. Minulý týden jsme vyměnili držák kotevní kladky a tak toto bylo jen logické pokračování v této práci.

Vytáhl jsem a připravil na spojení také pokračování čeleně, protože kvůli trouchlivění musel být zkrácen. Dostanu se k němu ale až později. Janka je hrr na druhou polovinu přední paluby. Ještě ho chci zbrousit a zatmelit velkou škvíru na boku. Epoxid a piliny, přebrousit, epoxidem přetřít a pak přidělat nerezovou patku.

Pokračování čeleně připravené na prodloužení

Mám trochu trápení se zábradlím. Napustil jsem ho epoxidem a bylo krásné, zlaté, dřevěné. Epoxid není nejvhodnější povrchová úprava, ale dřevo dobře konzervuje. Nicméně po lehkém deštíku v noci zešedl. Na fotce to není moc dobře vidět, ale původní barva před deštěm jde vidět jen na kousku zábradlí, poblíž škvíry spojení madla s vrchní deskou.

Zešedlé zábradlí

Tedy místa, kde dopadla kapka vody, tak zešedlo, takže každá kapička jde vidět. Je způsobené jen nedostatečných vytvrzením. Nicméně náprava je docela jednoduchá.

A také nám došel sikaflex a další výplně. Celkem tento týden byl na tento materiál náročný, protože Charlie a Marcelka zalepili většinu salónku jak zevnitř, tak zvenku.

Charlie se jednou při obědové pauze nudil a začal opravovat motor 5ku (5 koní). Stačila trocha údržby, pár náhradních dílů a už si vesele jezdil okolo. Zatím je v testovacím režimu, ale vypadá to, že bude jezdit. I když motor samotný už není žádný mladík. Sekačka (motor na člun vyrobený ze zahradní sekačky) také nějak tak funguje. Pak také ve volnějších chvilkách dělal úklid. Takže máme o dost více místa.

Navíc celé dva dny pršelo a nedalo se pracovat. I tak si ale myslím, že jsme odvedli kus práce, která stojí za to.

Týden 25. 2. – 3. 3. 2019

Posádka:
Ondřej Beňuš
Jaroslav Badinka
Jana Krnáčová
Karel Jelínek

Na Viktorce se pořád něco děje, ale to ví jen ti, kteří jsou přímo na ní. A to jsem se jako nový bocman rozhodl změnit.

Takže co se děje a co se stalo za tento týden?

Jaro, Janka a Charlie úspěšně dorazili. Takže jsme zde čtyři a i když jsme spolu jen pár dní, už jsme sehraní a práce nám jde pěkně od ruky.

Vícero prací je rozdělaných, ale úspěšně jsme vyměnili držák kotevní kladky za nerezovou verzi. Původní se rozpadala a už by dlouho nevydržela.

Nový držák kotevní kladky

Viktorka tedy teď pevně drží na místě. Ještě je potřeba vyměnit tři vruty za nerezové verze, aby to vydrželo.

Zároveň máme v procesu podlahu přední paluby, na které pracuji společně s Jankou, kdy pravá strana se už krásně rýsuje, ale o té v příštím týdnu určitě ještě něco napíši.

Další věcí je termostat. Na první pohled maličkost, ale má to větší důsledky. Nejdůležitější přínos je, že nám už nemrzne pivo 😀 , ale je jen krásně vychlazené. Vzhledem k tomu došlo k poklesu spotřeby elektrické energie, je tedy možné nechat mrazák zapojen celou noc a není ho nutné vypínat. Snažil jsem se ho udělat tak, aby co nejvíce na dané místo zapadl, ale jde poznat že jsem pouhý technik a umění estetiky mi uniká.

Elektrický termostat

Také přes den zůstalo dostatek energie k nabíjení baterií do nástrojů a když hodně svítí, tak se dá používat i menší elektrické nářadí přímo z hlavních baterií. Pohrávám si tedy s myšlenkou ještě trochu zvýšit výkon solárních panelů a pak bude možné i během normálního (ne extra slunného) dne používat malé elektrické nářadí (vibrační pila a vrtačka). Ušetří se tedy za benzín do elektrocentrály a zvýší použitelnost nářadí.

Nový člověk na lodi

Dnes je ten přelomový den. Den, kdy jsem se na Viktorce ocitl sám, ale jak se to vše seběhlo?

Na počátku, jako u každého velkého příběhu, stál sen. Měl jsem sen odstěhovat se do přímořského státu, postavit si loď a obeplout svět. Jako cílový stát jsem si vybral Brazílii a pomalu začal svůj plán uskutečňovat.

Má práce mě moc bavila. Pracoval jsem jako vědec ve firmě AtomTrace a středoevropském technologickém institutu CEITEC. Každý týden tam bylo dobrodružství, kdy člověk nevěděl, kam ho výsledky měření přístrojů zanesou. Jestli nastane průlom a technologie LIBS se začne masově používat ve zkoumaném odvětví, anebo jestli v daném oboru na ni není místo. Dodnes jsme nenašli otázku, zda-li je pro ni tady na zemi místo. Ale vím, že někde své místo našla, na Marsu. Tam pro ni místo je. Vozítko Curiosity tuto technologii vozí a podává prvotřídní výsledky. S těžkou hlavou jsem jim oznámil, že za půl roku odcházím. Že už nebudu hledat odpovědi na tuto otázku. Já si jdu plnit jeden ze svých snů.

Den po dni jsem to oznamoval dalším svým kamarádům až nakonec přišla na řadu rodina. Ženu ani děti nemám. Ale velice starostlivé rodiče a o deset mladšího bratra, který chodí na střední školu. S ním to bylo nejjednodušší.
„Čau brácho, pojedu na nějakou dobu pryč.“
„Kam jedeš?“
„Ještě nikam, ale na konci roku pojedu do Brazílie si postavit loď a plout kolem světa.“
„Do Brazílie? Nezastřelí Tě tam?“
„I to je možné, ale znáš mě, vezmu nohy na ramena vždy, když je to možné.“
„Kdybys byl chytrý, tak nohy na ramena vezmeš. Ale jak Tě znám, budeš tam stát a koukat na tu pistol jako pako. Jak dlouho budeš pryč?“
„Asi šest let. Možná déle. Až se vrátím, budeš mít maturitu a budeš se chystat na titul Bakalář.“
„To je dlouhá doba. Tak se tam hlavně neutop.“
A bylo to.

Rodiče si dlouhé měsíce mysleli, že si z nich dělám dobrý den. Můj humor není vždy vytříbený. Nicméně to, že to myslím vážně, pochopili až ve chvíli kdy jsem přijel na návštěvu a batoh měl plný knih o konstrukci lodí a pozdravil je portugalsky. Ten den jsme toho moc nenamluvili. Jakmile se to dozvěděla babička, tak jsem měl několik ubrečených telefonátů, jak je svět špatný a že jí to přeci nemůžu udělat.

Jak to ale v každém příběhu chodí, nastal čas na zvrat. Jeden z kamarádů mi dal knihu, kterou dostal na narozeniny a nikdy ji neotevřel. Jmenovala se „Idioti na plavbě kolem světa“. Hltal jsem každé slovo tohoto díla Ivana Orla. Tolik dobrodružství. A stačilo se jen rozhodnout a pak na tom makat. Uběhl více než měsíc, než mě to napadlo.
„Kde asi Viktorka skončila?“
A jal jsem se ji hledat. Netrvalo to moc dlouho a našel jsem ji. Chvíli jsem se díval na fotku jak si tak stojí v tropickém ráji a pak to přišlo. Tep se mi zrychlil a já cítil jak mými žilami putuje adrenalin. Zatajil jsem dech a můj mozek začal pracovat. Po chvilce, která mi připadala jako celá věčnost, bylo rozhodnuto. Nebude to Brazílie. Nepostavím si vlastní loď a nebudu plout kolem světa. Bude to Martinik a upíši svou duši Viktorce.

Pak už to šlo ráz naráz. Napsal jsem e-mail Pepovi, člověku který to všechno vede, koupil letenky a začal si představovat tu nádheru, až se budeme plavit. Čas utíkal rychle a já měl pořád hlavu v oblacích. Nejen v práci poznali, že duchem jsem už na Viktorce, ale nevadilo jim to. Se zájmem poslouchali mé nadšené povídání o tom, jaké všechny příhody se udály na její cestě kolem světa.

Loučení bylo rychlé. Nemohl jsem se dočkat a nohy mi už utíkaly napřed, vstříc velikému dobrodružství. Nasedl jsem do letadla jenž mě odneslo do Paříže a pak na další, které mě vzalo přes oceán až na Martinik.

Vystoupil jsem z letadla hluboce nasál vlhký a teplý vzduch. Za pár hodin jsem se dostal ze zimního počasí se závěji sněhu a teplotami hluboce pod mrazu, do třiceti-stupňového tropického podnebí. Vždy jsem si myslel, že můj příběh začne právě zde, až udělám první krok na Martiniku. Avšak prozření nepřišlo a dodnes si nejsem jistý, kdy přesně jsem začal žít svůj příběh. Ale byl jsem zde, jen pár hodin vzdálen od první noci na Viktorce.

Množství hormonů v krvi mi celý zážitek znásobilo. Byla hluboká noc a mé lovecké instinkty se probudily. Cesta člunem na loď byla epická jízda prince temným lesem na svůj hrad. Vše bylo větší, vše bylo barevnější a čas utíkal pomalu. S hlubokým očekáváním jsem vyhlížel každý další stěžeň a říkal si, že to už musí být ona. Minuli jsme deset lodí, dvacet, padesát a nakonec jsem je přestal počítat a netrpělivě ji vyhlížel. Všechny lodě jsme nechali za sebou řítili se vlhkou nocí skrze sílící vlny. Zatočili jsme za výběžek a už nebylo vidět ani světlo lodí. Zorničky se mi rozšířily a já viděl, jak si to míříme rovnou do mangrovů. Trochu jsem znervózněl a ohlédl se. Kapitán Pepa měl stále úsměv na tváři a to bylo dobré znamení. Trochu zpomalil, ale stejně jsme jeli příliš rychle na to, abychom stihli zastavit. Začal jsem se připravovat na náraz, ale tu jsem zahlédl za mangrovy asi sto metrů vzdálený stěžeň. To musí být ona. V poslední chvíli se mangrovy rozevřely a před námi se rozevřel uzoučký průjezd. Projeli jsme jen s malým škobrtnutím a před námi se objevila klidná zátoka a hned po pravé ruce Viktorka.

Výstup na loď si už nepamatuji, ale čekali nás usměvavé tváře a přípitek na přivítanou. Pár hodin jsme si povídali a pak šli spát. Byla to noc plná komárů. Tak, jako i všechny ostatní.

Následující dny byly náročné, kdy mě Pepa učil všemu od začátku. U moře jsem byl často, ale ještě nikdy na lodi. Pracovali jsme od časného rána až do pozdního večera. Jen některé dny jsme si vyjeli na výlet. Pak začali odjíždět lidé. Prve to byla Iva a Zdeněk, kteří přiletěli se mnou, ale seznámili jsme se až před letištěm. O pár dní později jsme však měl nového člena posádky. Ten se ovšem zdržel jen pár dní. A tak odjel Petr. Pár dní po něm odjel Venca a Lubo. Zbyli jsme na lodi tři. Pepa, Maribel a já. Ani jsem se nenadál a i oni mě měli opustit. Cítil jsem se nepřipraven, teprve v začátcích, ale věděl jsem, že si nějak poradím. Až na poslední chvíli jsem se dozvěděl, že nezůstanu sám.

Den před jejich odjezdem sem dorazili Jaro a Janka. Přijeli sem na každoroční dovolenou. Viktorka nebyla jen práce, ale i zábava. Dobře se vzpomíná na čas strávený s nimi, i když jsme neodvedli tolik práce, kolik jsme mohli.

Dnes odjeli i oni a já na lodi zůstal sám.

Jsem Ondra a můj příběh právě začíná.

Česká Televize podruhé

Česká Televize nenatočila dokument pouze o Viktorce, ale také o jejím iniciátoru, Rudolfu Krautschneiderovi.

Tento neposeda měl mnoho projektů a lítá kde se dá, ale Viktorku bude mít vždy v srdci.

Rozhoupaný svět Rudolfa Krautschneidera

Seznam oprav pro rok 2017/2018

  1. Udělat pořádné schody se zábradlím, aby tam mohli bez nadměrné námahy vystoupat i méně pohyblivé osoby.
  2. Dodělat opravu celé vrchní paluby nad zadní nástavbou. Kde teče, opravit to sikaflexem. Vyměnit všechny kovové úhelníky za nerezové.
  3. Opravit příďový trám před přední nástavbou a zábradlí.
  4. Připevnit všechny uvolněné palubky a spravit vše nad palubním trámem, tzn. tam, kde je jednoplášťové opláštění. Přebrousit vše dokonale pásovou bruskou a napustit 2x (kde je třeba i vícekrát) penetračním epoxidem (naředěným eprosinem). Špatné dřevo vyměnit. Zvážit na místě, jestli to necháme natřené nakonec nad palubou jen fermeží, jako konečným nátěrem (zlatá „barva“ ??)
  5. Natřít a upevnit boční pásoviny s kruhovými úchyty na lana pro stěžeň. Úplně špatné vyměnit za nerezové.
  6. Dodělat čelo přední nástavby a pokračovat v opravě celé přední vrchní paluby. Vyměnit železné úhelníky za nerezové.
  7. Očistit důkladně a natřít všechny úhelníky držící zábradlí na spodní palubě.
  8. Kompletně vyklidit Viktorku na Victoria servis (VS), vytřídit materiály a vše nepotřebné vyhodit do odpadu.
  9. Udělat vepředu nové upevnění na stěžeň, vysící řetěz upevnit na přední kýlový trám.
  10. Udělat bambusové svody z krycí plachty do nádrží na vrchní palubě a vyřešit chytání vody z dolní plachty.
  11. Doplnit krycí plachtu před stěžněm.
  12. Opravit spodní palubu a natřít důkladně fermeží.
  13. Nakoupit materiál, natřít ho, a obložit levou stranu zadní nástavby.
  14. Mezitím je možno kompletně vyčistit podpalubí, oklepat, vyčistit a natřít všechny kovové části, vyčistit a oškrábat drátěnými kartáči dřevo v podpalubí pod podlahou a vše natřít důkladně fermeží, tam kde je to žádoucí, tak i několikanásobně.
  15. Udělat všechny potřebné elektropráce.
  16. Začít dělat tři spodní kajuty.